Myslivecké sdružení Žirovnice

Naše sdružení slaví 100. výročí od založení

Z dějin myslivosti v Žirovnici

            Nejstarší zmapovaná historie lovectví v našich zemích je spojována se šlechtou a vládnoucími vrstvami společnosti obecně. Lov byl výsadou šlechty a každý pokus poddaného lidu o lov zvěře byl trestán jako krádež.

            První písemná zmínka o lovu zvěře v Žirovnici je datována rokem 1467, kdy podle jedné z verzí padl na lovu zvěře v okolí svého hradu Purkart Kamarét ze Žirovnice. Pravda bude zřejmě trochu jiná, ale zmínka zde je. I v pozdějších dobách za vlády Vencelíků, Slavatů, ale i Pánů z Hradce se situace neměnila. Teprve v 19. století, po uvolnění společenských poměrů se lov, lovectví a myslivost vůbec začala více šířit mezi prostý lid.

            Z důvodu sjednocení pravidel v myslivosti vyšel roku 1866 Zákon o myslivosti. V našem městě tou dobou začínala mít myslivost ohlas, protože někteří občané chtěli lovit a museli být organizováni, žádali vrchnost i obec o řešení. Roku 1877 oznámila Obec žirovnická Okresnímu úřadu v Počátkách, že bude zvolen honební výbor. Pro malý zájem občanů byla volba tohoto výboru odložena.

            Až 31. července 1883 se schůze svolala znovu a honební výbor byl zvolen. Představenstvo tvořili Antonín Vostrý (starosta honebního výboru), Antonín Valenta, Antonín Emmr, Karel F. Tábor, František Semotán. Těchto 5 žirovnických občanů tedy stálo u prapočátků myslivosti v našem městě.

            Honební výbor po svém založení získal některé pozemky patřící Obci žirovnické a hraběti Šternberkovi. Tyto pozemky dál pronajímal a tak získával finanční prostředky. Např. od roku 1887 měl pozemky zpětně pronajaty hrabě Šternberk a to včetně pozemků náležejících velkostatku za částku 110 zlatých za rok až do roku 1899. Další volby výboru se konaly v roce 1889 a tentokrát byl předsedou Honebního výboru zvolen obchodník K. F. Tábor. Později vzniklo honební družstvo, ale to nemělo dlouhého trvání. Zmínka o něm je z roku 1911, kdy žádal Obecní úřad města Žirovnice o zákrok proti lidem, kteří v čím dál větší míře kouřili v lesích, plašili zvěř atd.

            Roku 1905 byl nájemcem honitby Jan Myslík a od r. 1906 Augustin Rataj. Tou dobou se přemnožili divocí králíci a tak Hospodářský spolek v Žirovnici žádal Okresní hejtmanství o povolení odstřelu. To ale bylo zamítnuto, úředníci žádné přemnožení nezjistili.

            V únoru roku 1910 c. k. úřady ve Vídni žádaly majitele všech honiteb o finanční příspěvek a o adresy všech majitelů honiteb patřících pod hejtmanství Kamenice nad Lipou. Záměrem bylo postavení pomníku císaři Františku Josefovi I., jakožto vrchnímu pánu všech honiteb v Rakousku. 8. března 1910 bylo do Vídně odepsáno a list obsahoval tyto údaje. Honitba žirovnická je majetkem  hraběte Šternberka. Nájemci honiteb byli: Karel Tábor a Augustin Rataj, oba obchodníci a honební lístek kromě nich vlastnil Jan Valenta, hajný žirovnický a několik hostů, nečlenů honebního výboru (Kolář, Nehyba, ...). Další zajímavý údaj je datován 21. březnem 1910. To správa lesů Velkostatku Žirovnice hraběte Leopolda ze Šternberka uvádí jména personálu Velkostatku pro ochranu myslivosti:

-         Antonín Blumenstein, správce lesů a velkostatku,

-         Josef Legner, podlesní, Budín,

-         František Vyhnálek, hajný v Šejbě,

-         František Soucha, hajný v Hájku.

          29. září 1910 bylo celé panství Žirovnice z rukou hraběte Leopolda Šternberka prodáno Městu Žirovnice. Po převzetí šternberského velkostatku městem vyvstala otázka využití práva myslivosti na tomto zemědělském a lesním hospodářství. Tímto se naskytla možnost provozovat myslivost na území města Žirovnice zájemcům z řad místních občanů. Vedlo to k dohodě mezi žirovnickými občany o založení sdružení, jež si pronajalo pozemky velkostatku k uskutečňování a provozování práva myslivosti.

           Tito občané založili „Lovecký klub“ v Žirovnici. Dne 29. 10. 1910 (sobota) se uskutečnila ustavující schůze, na níž byly splaceny základní členské podíly ve výši 50 K tehdejší měny a byly zpracovány stanovy toho klubu. Toto zpracování bylo velmi obtížné, jelikož se nejspíš jednalo o první stanovy tohoto druhu v zemích Rakousko-Uherska. Stanovy byly předloženy tehdejším úřadům, jež je schválily dne 13. 5. 1911 a tímto datem začalo sdružení po právní stránce existovat. Bylo v nich mimo jiné zakotveno: „Najímati revíry, v nich myslivecky hospodařiti chovem a lovem zvěře, hubením škodné a to ve snaze o povznesení myslivosti.“

Z pokladního deníku z roku 1910, který se dochoval, je vidět, že členové Klubu hospodařili dobře. Příjmy v tomto roce činily 1553,98 Korun rakouských a výdaje jen 1455,56 Korun rakouských. Lovecký spolek byl koncem roku 1914 osloven, aby daroval zvěř lazaretům, kde se léčili vojáci ranění v nedávno započaté 1. Světové válce. Ve válečných letech bylo ale málo střeliva a tak činnost spolku ustala. Zvěře rok co rok ubývalo. Dobře je to vidět ze zprávy datované rokem 1918, v níž se uvádí, že stavy zvěře oproti roku 1917 citelně poklesly.

Z roku 1919 se nám dochoval dokonce zápis s počty ulovené zvěře v Žirovnici:

                        srnčí:               1 ks,

zajíc:                80 ks,

divoký králík:   20 ks,

bažant: 4 ks.

Nic dalšího se neulovilo. Zvěř se musela prodat, ceny stanovilo ještě c. k. místodržitelství v Praze a ty byly stále platné.

            Z 20. let se nám dochovaly další údaje. Výměra honitby žirovnické byla 1070 ha. Roku 1925 již existovaly i honitby patřící okolním obcím a jsou jmenovitě uvedeni i jejich starostové:

                       Cholunná          266 ha             Leopold Petrů

                        Štítné               840 ha             František Dvořák

                        Vlčetín             666 ha             Ludvík Hrb

                        Stranná            637 ha             V. Holický

                        Lítkovice          278 ha             Antonín Malínek

             Právě roku 1925 nastaly pro Lovecký spolek, ale i celé město, problémy. Honitby byly i nadále pronajímány. Od roku 1924 měl honitbu pronajatou Karel Tábor za 2 000 Kč ročně. Toto ale bylo jinými zájemci napadáno. K. Tábor, dlouholetý člen Loveckého spolku, nenabídl sice za pronájem nejvyšší částku, ale protože u něj byl předpoklad, že se o honitbu bude dobře starat, pronájem dostal. Situaci řešil okresní úřad, Táborům pronájem zrušil a nájemcem se stal Miloš Brdlík, který nabídl nejvyšší částku: 3 200 Kč ročně. Honitby tou dobou pronajímalo město.

            Od roku 1934 do roku 1940 měli honitby (neupřesněno které) pronajaty Jaroslav Emmr

(2 000 Kč ročně) a JUDr. Miloš Brdlík (3 610 Kč ročně). Honitba Hájek byla od roku 1940 na 6 let pronajata Stanislavu Pechovi, majiteli pily v Jakubíně, který ji pronajal pro Lovecký spolek, jehož byl členem. Ostatní pronájmy byly zrušeny a město vše obhospodařovalo samo prostřednictvím lesmistra H. Pittingera.

            Zajímavostí z 30. let je dopis, datovaný 29. prosince 1936. Šlo o ochranu zvěře, konkrétně jezevců. Z výkazů zastřelené zvěře je vidět, že myslivci stříleli všechnu zvěř. Pravděpodobně tak zapříčinili snížení počtu jezevců v celé ČSR tak, že ti museli být výše uvedeným dopisem chráněni a jejich odstřel byl zakázán.

           Odměna hajnému, který nebyl členem klubu, za ochranu zvěře byla u nás v Žirovnici tou dobou 500 Kč za rok. Přišel konec 30. a začátek 40. let 20. století.

            Roku 1939 bylo dle zápisu Jar. Kříže velice málo zvěře. K tomu navíc ve zdejších revírech pytlačil jeden z místních občanů a způsobil škodu za 2 500 Kč. To byla tehdy vysoká částka a událost měla soudní dohru. 28. srpna 1939 vydal Okresní úřad výnos, jímž Lovecké kluby musely hlásit počet zbraní, které členové vlastnili.

            Roku 1940 měl Lovecký klub 46 členů, přičemž předsedou byl Vladimír Kříž, správcem majetku Oldřich Fišer a jednatelem Boleslav Doležal.

            Během války byla činnost klubu velmi omezována a 1. dubna 1944 byl Lovecký klub Žirovnice rozpuštěn.

            Někteří ze členů Loveckého klubu se za 2. Světové války zapojili do protifašistického odboje a byli vězněni:

                        Josef Scháněl,

                        Vladimír Kříž,

                        Antonín Havlíček,

                        Boleslav Doležal,

                        Vladimír Tábor,

                        Emil Pátek,

                        Jaroslav Havlíček (zemřel ve vězení).

         Další zajímavost, tentokrát z doby před rozpuštěním klubu je počet „propachtovaných“ okolních honiteb a celková výměra revíru.

Lovecký klub byl znovu ustaven 25. 09. 1945 s povoleným počtem 15 členů. Okolní obce (Vlčetín, Jakubín a Lítkovice) po skončení 2. světové války vzaly honitby do vlastní správy a začaly řídit výkon práva myslivosti, což se žirovnickým nelíbilo, protože „Pachtovní smlouva“ z 1. dubna 1942 platila až do 31. března 1951. Platnost této smlouvy potvrdil jak Vyšší myslivecký úřad v Praze, tak i Nižší myslivecký úřad v Táboře. Přesto Lovecký klub o tyto revíry v roce 1946 přišel. Lovecký klub tehdy ztratil několik set hektarů a po roce 1946 prováděli jeho členové výkon práva myslivosti na 1914 ha honitby.

            V roce 1948 se Lovecký klub přejmenoval na Lidovou mysliveckou společnost Žirovnice a nadále myslivecky hospodařil v honitbě Žirovnice, Cholunná a Proboštiny. Poválečná léta se vyznačovala poměrnou hojností zvěře drobné i spárkaté. Jeden příklad za všechny, výkaz ulovené zvěře od 1. 4. 1946 do 31. 3. 1947:

                       srnec:                   10 ks

                       srna, srnče:          19 ks

                       zajíc:                  527 ks

                       bažant kohout:   252 ks

                       koroptev:            912 ks

 Ale následná kolektivizace zemědělství se všemi důsledky, jako meliorace, velké lány a používání chemie se záporně promítlo do početních stavů drobné zvěře, které pomalu začalo ubývat. Nejvíce se to projevilo na stále nižších výřadech koroptví. 

           Dalším historickým dnem byl 2. únor 1960, kdy bylo v Hájku střeleno první divoké prase o váze 110 kg. Úspěšní střelci byli p. L.Čapek a p. M. Cupka. Další prase bylo střeleno až v roce 1976 a v roce 1986 to byly 2 prasata. V dnešní době se loví okolo 10 – 15 kusů ročně.

            Roku 1962 vyšel nový Myslivecký zákon, který stanovil i nové hranice honiteb a nový název spolku. Tentokrát se přejmenoval na Myslivecké sdružení Žirovnice, které platí do dnešní doby. Znovu dochází ke změně hranic honitby Žirovnice ve prospěch sousedních revírů a místním myslivcům zůstává necelých 1700 ha.   

          Ve druhé polovině 60. let se často měnily početní stavy ulovené zvěře. Např. r. 1967 zdejší myslivci zastřelili 70 ks zajíců, ale v roce 1969 již 226 ks. Podobné rozdíly, které většinou zapříčinily rozmary zimy, byly i u ostatní zvěře (srnčí, bažanti). V porovnání s dneškem šlo však ještě v 60. letech o “myslivecké hody“. Nejvíce zajíců se střelilo v roce 1973 a to 419 ks a v roce 1980 pro niský stav zvěře se zaječí hony nekonaly. V současné době se uloví okolo 5 zajíců ročně pro zpestření tomboly mysliveckého plesu.

          Další významnou, dnes již historickou událostí, byla koupě domku v ulici Na Dláždění v roce 1969. Ten byl původně koupen na sklad krmiv pro zvěř. Postupně byl ale zrekonstruován na klubovnu, která místním myslivcům slouží dodnes.

             V roce 1982 se MS Žirovnice slučuje s MS Vlčetín pod názvem Myslivecké sdružení Žirovnice a tak vzniká honitba o velikosti 2400 ha.

             Další a zatím poslední změna hranic revíru byla v roce 1993, kdy se výměra ustálila na 2452 ha:

              zemědělská půda:          1663 ha

              lesní půda:                       670 ha

              vodní plocha:                    80 ha

              ostatní plocha:                  39 ha

V tomto roce byla opět utvořena honební společenstva vlastníků pozemků, která v 50. letech zanikla. V současné době se řídí výkon práva myslivosti „Zákonem o myslivosti“ z roku 2001 a „Zákonem o zbraních a střelivu“ z roku 2002.